Už nemohu dál _ část 9.

25. července 2017 v 11:08 | Great_girl
První paprsky slunce na její tváři jí probudily a pomalu otevřela oči. Cítila horkost jeho těla na svých zádech, jak jí v náručí tiskl k sobě a lehce oddechoval do jejích vlasů. Ruku měl položenou přes její pas a prsty propletené s jejími. Znovu oči zavřela a jen vnímala ten pocit, každou vteřinu. Připadala si jako v nebi, po tom všem čím spolu prošli, po těch letech zapírání a přetvářky. Kéž by to tak trvalo už navždy.
Realita byla ovšem jiná. Smutně vydechla a znovu otevřela oči. Kdyby se to provalilo, skončili by oba před vojenským soudem. Nebo hůř, nevěděli dne ani hodiny, kdy se něco nepovede a nevrátí se z mise. Uvědomila si, jak moc se změnilo její vnímání každodenního riskování při průchodu Bránou. Mráz jí přejel po páteři při vzpomínce, že to byla právě Jackova hodně blízká smrt, co ji konečně donutilo k odložení všech zábran. A teď tu leží v jeho posteli, v jeho náručí a může vnímat klidný tlukot jeho srdce. Rozhodla se proto raději vnímat tento okamžik, než myslet na to co přijde potom.
Opatrně se protočila v jeho objetí k němu a tiše sledovala jak klidně spí. Oči jí bloudily po jeho tváři, vnímajíc každý její centimetr a snažila se vrýt si tento obraz co nejhlouběji do své paměti. Zvedla ruku a prsty se lehce dotkla prošedivělých vlasů na jeho spánku, než pomalu svými rty překryla ty jeho.

Netrvalo dlouho a s lehkým zasténáním ji polibek začal oplácet.
"Dobré ráno." usmála se na něj, když se od něj oddálila.
Ještě rozespale na ni zamžoural, znovu zavřel oči a s úsměvem jí k sobě přitiskl blíž, zabořujíc hlavu oproti jejímu krku, vdechujíc tak její vůni. Zasmála se, jak to zašimralo.
"Udělám kafe." usmála se a rychle ho políbila na čelo, než vstala a zmizela ve dveřích.
Jack se převalil na záda a podíval se na hodiny na nočním stolku.

Vůně čerstvé kávy se linula chodbou, když došel až do kuchyně, kde pro ně Sam připravovala dva šálky. Usmál se pro sebe když ji uviděl. Měla na sobě opět jen jeho košili a lehce se vrtěla, pobrukujíc si u toho. Od teď jeho nejoblíbenější, pomyslel si sledujíc ji.
"Ah." překvapeně se zarazila, když se otočila a spatřila ho, ale ihned ho obdarovala zářivým úsměvem.
"Tady. Jen chviličku." podala mu jeho hrnek a s rychlým polibkem zmizela za ním.
Nadzvedl obočí a chvíli jen překvapeně stál, jak v mysli počítal kolikrát o tomhle snil. Pořád nechtěl uvěřit tomu, že to není jen sen, ale skutečnost. Podíval se na hrnek ve své ruce a pomalu se napil. Kafe bylo přesně takové, jak ho měl rád. Usmál se, když si uvědomil, jak detailně ho vlastně zná. Za pár minut se Sam znovu objevila, oblečená a upravená, připravená vyrazit.
"Můžeme." usmála se a napila se ze svého hrnku.
"Musíme?" zeptal se ji bez přemýšlení a svraštil obočí.
"Musíme." odpověděla a úsměv z její tváře zmizel.
Nesnášela tyhle návraty do reality stejně jako on. Jen přikývl a jedním dlouhým lokem dopil. Odložil hrnek do dřezu a posbíral své věci z pultu, včetně klíčků od auta. Sam také dopila a jen ho tiše pozorovala. Když společně došli ke dveřím, najednou zastavil s rukou na klice a zamyšleně se k ní otočil. Podívala se na něj s obavou v očích, když nedokázala rozpoznat, co se mu honí hlavou. Jeho vážný a chladný výraz jí vyslal mráz po zádech.
"Pojď sem." zašeptal najednou a naposledy si ji přivinul k sobě pro něžný dlouhý polibek, než se společně rozešli každý ke svému autu.


"Doktore Jacksone?" nadzvedl Hammond netrpělivě obočí, když se Daniel se zpožděním objevil ve dveřích do zasedací místnosti.
"Promiňte generále… zdržel jsem se s překladem…" koktal a rozhlédl se po ostatních, kteří už všichni čekali jen na něj.
"Jacobe." pokynul směrem k Tok'rům a posadil se vedle Jacka.
"Majore?" podíval se Hammond směrem k Sam a vybídl ji k hlášení.
"Na planetě jsme objevili malou podzemní základnu nedaleko od Brány. Sice není silně střežena, ale rozhodně Ba'alovi poskytuje strategickou výhodu při ukrývání před ostatními. Celá je kryta neznámým zdrojem energie, pravděpodobně druh štítů, který ji činí z oběžné dráhy neviditelnou pro senzory Goa'uldských lodí."
"To vysvětluje, proč jsme ji už neobjevili dříve." přikývl jeden z Tok'rů.
"Původem ovšem není Goa'uldská, podle Daniela se zřejmě jedná o antickou architekturu." podívala se na něj a ten jen přikývl na souhlas, zabrán do papírů v jeho deskách.
"Ah ano." nadzvedl obočí, když si uvědomil, že všichni čekají až bude pokračovat místo Sam.
"Jistě, architektura odpovídá antické, což potvrzuje i písmo které jsme objevili na stěnách." posunul si prstem brýle na nose a rozdal ostatním fotky stěn s písmem.
"A?" Jack jen pokrčil ramenem a ihned obrázek odhodil na stůl.
"Podle překladu se jedná o místo, kde je ukryta stará antická zbraň. Jedna z prvních, kterou se snažili vytvořit pro boj proti Goa'uldům." pokračoval Daniel.
Jacob s druhým Tok'rou se po sobě podívali a Jack se lehce zamračil, když si toho všiml.
"Podařilo se vám ji najít?" otočil se Hammond zpět k Sam.
"Ano, ovšem je neaktivní. Ba'al se zřejmě snaží přijít na to, jak ji zaktivovat."
"Chce ji použít proti ostatním, aby se dostal zpět k moci? Chytrý kluk." přikývl Jack s uznáním a znovu se podíval na Jacoba.
Toho jeho zkoumavý pohled čím dál tím víc znervózňoval. Věděl, že jim Jack nevěří a něco tuší, proto si odkašlal a odvedl řeč jinam.
"Pokud bychom ji získali a dokázali zprovoznit, byla by to jistá porážka Goa'uldů jednou pro vždy."
"Pokud bychom ji získali." zopakoval Jack a opřel by se do křesla, nespouštějíc z něj pohled.
"Dokázala byste ji zprovoznit majore?" zeptal se rovnou generál.
"Netuším, pane. Neměla jsem moc času ji prozkoumat. Bohužel nás objevila Jaffská hlídka a ven jsme se museli prostřílet. Zvládli jsme to k Bráně jen tak tak." odpověděla a otočila se směrem k Jackovi, vysvětlujíc mu tak své zranění.
Zvedl překvapeně obočí a podíval se na ní, než rychle pokrčila rameny a znovu se od něj otočila k ostatním.
"Ba'al má zatím malé vojsko, základna je stále slabě střežena. Pokud bychom měli větší podporu, nebyl by problém se tam vrátit." promluvil Jacob a Jack přímo nadskočil ve svém křesle.
"Co?!"
"Třeba ještě něco najdu v tom textu. Pokračuji v překladu, ale jde to těžko, protože některé části jsou poškozené." přidal se Daniel a Hammond jen tiše přikyvoval.
"Majore?" podíval se na Sam a ta se nervózně narovnala v křesle.
Věděla že Jack s tím nebude souhlasit, ale také věděla jak je důležité tu zbraň získat. Hlavně nesměla padnout do nesprávných rukou pokud bude možné jí zprovoznit. Potřebovala vědět víc a důkladně prozkoumat její mechanizmus. Odkašlala si, aby byla vůbec schopná promluvit, když cítila Jackův pohled na své tváři a přikývla.
"Pokud by se mi podařilo tu zbraň prozkoumat blíž, věřím, že bych ji dokázala zprovoznit. Ale potřebuji k tomu čas, takže budeme potřebovat posily."
"Sam?!" vyhrkl šokovaně Jack, aniž by si uvědomil, jak ji oslovil a ta jen zavřela oči kousajíc se do rtu.
"Vy jste se všichni asi zbláznili, ne?!" vykřikl k ostatním u stolu.
"Jacku…" chtěl promluvit Jacob, ale hned ho přerušil.
"Ne! Věděli jste o té zbrani celou dobu, ale potřebovali jste nás, abychom ji zprovoznili. Proto celá ta habaďůra. Nemám pravdu?" zvýšil hlas a rozčíleně sevřel své dlaně v pěsti.
"Sakra málem vás dostali. Museli jste si prostřílet cestu k Bráně a teď, jakoby nic, se tam chcete vrátit?!!" pokračoval ve svém běsnění, když Jacob neodpověděl na jeho otázku.
"Plukovníku, pokud by ta zbraň znamenala naše vítězství nad Goa'uldy, nesmíme ji nechat padnout do Ba'lových rukou." promluvil nakonec Hammond se zamyšleným výrazem.
"Generále? To snad nemůžete myslet vážně."
"Nebudou předpokládat, že bychom se tam ještě vrátili po tom, co nás napadli." přidal se druhý Tok'ra.
"Ne jistě že ne, bude vás čekat Červený koberec a limuzína!" odsekl mu a Tok'ra jen nechápavě nadzvedl obočí nad jeho poznámkou.
"Pane…" špitla opatrně Sam a ihned sebou škubla, když se k ní rozčíleně otočil.
"Základna není natolik silně střežena, když budeme mít posily, budu mít dostatek času…"
"Na co?! Nechat se zastřelit?!!" vykřikl na ni, zastavujíc tak její slova.
Těžce polkla, dívajíc se mu do očí, ze kterých plál jeho nekonečný vztek a hněv.
"Vždyť je to sebevražda Sam!!" znovu nevědomky použil její křestní jméno a bouchl pěstí do stolu, až sebou trhla.
"Plukovníku!" okřikl ho generál, ale Jack nespouštěl své oči z jejích.
"Když se chcete nechat dobrovolně zabít, tak prosím. U toho být nemusím." promluvil nakonec tišeji a Sam cítila, jak se jí do očí derou slzy.
"Se vší úctou generále, s touhle misí nesouhlasím a také se na ni nehodlám podílet." konečně odtrhl svůj pohled od jejího a rázně vstal od stolu.
"Omluvte mě."
"Plukovníku, kam to jdete?!" vyhrkl překvapeně Hammond, když se Jack otočil k odchodu a aniž by se otočil, mezi dveřmi mu odpověděl.
"Jsem postaven mimo aktivní službu, generále. Domů."
Sam pevně sevřela oční víčka, aby zahnala proud slz co jí pomalu pálil v očích, než se otočila zpět ke stolu. Všichni se zaraženě dívali jeden po druhém, než Hammond znovu promluvil do ticha.
"SG-5 a 6 půjdou s vámi. Další posily budou čekat na vaše znamení. Cílem mise je získat tu zbraň. Vyrážíte za dvě hodiny."
Tok'rové si oddechli, ale Sam se stále bránila vzlyku, který z posledních sil držela v krku.
"Majore?"
"Ano, pane." přikývla na souhlas a Hammond ukončil poradu.
Daniel s Teal'cem se na sebe mlčky podívali. Nechápali co se právě stalo. Už dříve zažili, že se Sam s Jackem nepohodli, ale tentokrát to bylo jiné. Jackova reakce jim přišla až přehnaná a s jeho změnou v jejím oslovení spíše osobního rázu. Když pak viděli Sam, jak se celá třese a slzy drží na krajíčku, tušili že mezi nimi nešlo pouze o misi. Sam věděla, že jí všichni tiše pozorují a rychle vstala od stolu, sbírajíc z něj své desky. Ruce se jí ale třásli natolik, že je upustila na zem a papíry z nich se rozletěly kolem.
"Sam?" tiše ji oslovil Jacob.
"Omluvte mě." vzlykla a přímo utekla z místnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 katka | E-mail | 25. července 2017 v 20:57 | Reagovat

moc hezké,už se těším na další. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama