Už nemohu dál _ část 16.

25. července 2017 v 11:01 | Great_girl
Zastavil na příjezdové cestě před domem a chvíli jen tak zíral na dveře. Venku už se stmívalo a jelikož stále neměli žádné hlášení, nařídila mu Janet aby jel domů si odpočinout. Vystoupil z auta a pomalu došel až k domu, vešel dovnitř a hned jak zabouchl dveře, přešel rovnou do kuchyně a do lednice pro pivo. Když se otočil, všiml si netknutých talířů a kávy od snídaně. Nestihli se ani najíst a lehce se usmál, když si vzpomněl proč. Sklidil ze stolu a podíval se nervózně na hodinky. Zkontroloval svůj telefon, než si otevřel láhev a posadil se do obýváku na gauč. Chvíli jen tak seděl, upíjel z láhve a myšlenky mu stále utíkaly za Sam na nepřátelskou planetu.

Je v pořádku? Jde vše podle plánu? Nenajdou je tam? Co když ji zajmou?

Zatřásl hlavou a s povzdechem se znovu dlouze napil. Nikdy si nepřiznal, jak moc se o ní bojí, jak moc ho užírá, když jí nemůže být nablízku, obzvlášť při takové misi. Nikdy až do teď, kdy konečně strhl svou neprostupnou zeď a otevřel se jí, tak jako ona jemu. Zvedl telefon a chtěl zavolat na základnu, jestli nejsou nové informace, ale hned ho zase položil, jakmile si uvědomil, že je to hloupost. Kdyby se něco dělo, ihned by ho přeci kontaktovali a nechtěl dávat najevo, jeho přehnanou starost o svou podřízenou. Povzdechl si a promnul si tvář dlaněmi, než se natáhl pro ovladač a zapnul televizi.
Po chvíli přepínání programů si uvědomil, že je ani nesleduje a jeho mysl byla opět kdesi mimo Zemi. Narovnal se a podíval se znovu na hodinky, 21:30. Ihned se podíval na telefon, ale stále žádné zprávy ze základny.
"Sakra."
Nervozita v něm začala sílit. Byla to jen rychlá akce, už by přeci měli být zpátky. Myšlenky na nejhorší se mu začaly rojit v hlavě, zatímco mačkal telefon v dlani. Znovu si povzdechl, dá si horkou sprchu aby se uklidnil a potom zavolá na základnu, rozhodl se.
Jakmile vešel do koupelny, našel u umyvadla jeho košili, kterou měla ráno Sam na sobě. Zvedl ji a lehce k ní přivoněl. Mohl z látky ještě cítit vůní jejího těla, což zapříčinilo že se mu vlasy vzadu na krku naježily při vzpomínce na jejich společnou noc. Odložil košili na koš s prádlem a konečně se dostal k horké vodě.

Po delší chvíli vylezl ze sprchy a ihned šel zkontrolovat telefon, když ho vyrušilo klepání na dveře. Zpozorněl a podíval se na hodinky. Bylo 22:05 a ze základny nikdo nevolal. Cítil, jak se mu sevřel žaludek napětím, kdo to může být tak pozdě.

Stalo se snad něco se Sam? Zajali ji nebo hůř, zabili?

Nervózně otevřel dveře a ihned se uklidnil, protože Sam stála před ním.
Věděla že je pozdě a že by tady neměla ani být. Ale musela a potřebovala ho vidět. Nadechla se aby promluvila, ovšem když před ní stál jen v domácích kalhotách s ještě mokrými vlasy a ručníkem kolem krku, ztratila slova.
Tiše ustoupil aby mohla vejít, aniž by z ní spustil svůj pohled. Jakmile za ní zavřel dveře, přivinul si ji k sobě a dlouze jí políbil na přivítanou, uvolňujíc tak své, ale i její napětí a nervozitu.
"Nebyl jsi tam, když jsme se vrátili." pronesla spíše jako omluvu, že ho ruší tak pozdě, když polibek přerušil.
"Jo, Fraiserová mě vyhodila." odpověděl a prsty se lehce dotkl náplasti nad jejím obočím.
Lehce ucukla a sykla bolestí.
"Mírné komplikace. Museli jsme počkat do setmění, abychom se mohli vrátit."
Nadzvedl obočí, ale než se stačil na cokoli zeptat, zazvonil telefon. Pustil ji a přešel k baru ho zvednout, zatímco Sam přešla do obýváku a posadila se na gauč. Byla u něj doma už tolikrát, ale teď to všechno najednou bylo tak jiné.
"O'Neill."
"Pane, jen Vás chci informovat, že se SG-1 v pořádku vrátila. Zítra Vás generál Hammond očekává na poradě v 8:00."
"Díky Silere, dobrou noc." usmál se do telefonu a zavěsil.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 katka | E-mail | 25. července 2017 v 20:51 | Reagovat

super pokračování,těším se na další. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama