Už nemohu dál _ část 15.

24. července 2017 v 17:09 | Great_girl
Musela ho hned vidět, promluvit s ním. Vydala se rovnou k jeho kanceláři, kde tušila, že ho najde. Pomalu otevřela dveře, aniž by zaklepala a vstoupila dovnitř. Stál zády k ní s hlavou svěšenou a zatnutými pěstmi opřený o stůl.
"Jacku?" ozvala se tiše, ale nereagoval.
Ruce měl stále zatnuté v pěst tak pevně, až mu bělaly klouby, čelisti sevřené a silně oddechoval. Když ho takhle viděla, cítila se provinile, že zrovna jí dali jeho velení.
"Lžou nám." procedil najednou mezi zuby a Sam se zarazila.
"Jacku…" nadechla se, ale nenechal ji domluvit.
"Vědí moc dobře o co jde, jen nám to nechtějí říct." mísilo se vněm několik pocitů.
Vztek, bezmoc ale hlavně strach. Nevěděla ani co říct, protože měla podobný pocit, když se Jack najednou otočil a rychle se rozešel směrem k ní. Myslela si, že chce odejít, ale namísto toho za ní rozčileně zabouchl dveře, až sebou trhla leknutím. Zvedla k němu pohled a než stihla zareagovat, beze slova silně přitiskl své rty na její. Nečekala od něj tuhle reakci a překvapeně vydechla, když svou dlaň položil na její krk a silou ji přimáčkl na dveře za ní. Jeho polibek byl agresivní, plný vzteku a zem se pod ní pomalu ztrácela z náporu jeho rtů, než jí konečně dovolil se nadechnout, oddělujíc jejich ústa. Zrychleně dýchala a rozechvěle otevřela oči. Stál těsně před ní, stále zamračený s přísným pohledem a dlaní na jejím krku.
"Tady nemůžeme…"
"Kašlu na ně!" odsekl a znovu jí políbil.
Nedokázala a ani se nechtěla bránit a i když věděla, že tady je to nebezpečné, poddala se mu. Pevně ho objala kolem krku, přitiskla se k němu a oddaně mu vracela jeho polibky. Oba se na chvíli ztratili v čase, když konečně ucítila, že se v jejím náručí trochu uklidnil. Přerušil jejich polibek a podíval se jí do očí. Z jeho pohledu v tu chvíli pochopila, co cítil. Nebyl to ani tak vztek, jako spíš obavy a strach.
"Jacku?"
"Nebudu tam, abych Tě chránil." zašeptal se zlomeným hlasem a Sam až bodlo u srdce, když si uvědomila, že ho takhle nikdy neviděla.
"Zvládnu to." odpověděla mu tiše, aby ho uklidnila.
"To bych Ti radil." přimhouřil oči a lehce jí palcem přejel přes klíční kost.
"Tohle děláš vždycky, když Tě něco naštve?" zeptala se najednou po chvíli a donutila ho tím se zasmát.
"Zvykej si." odpověděl jí, opět se pomalu sklánějíc k jejím rtům.

Jacob zadal poslední symboly z adresy do počítače a za moment se brána otevřela. Mihotající se vodní hladina, osvětlovala místnost a Sam se ještě naposledy otočila. Jack stál za oknem v řídící místnosti a upřeně ji pozoroval.
"Jacobe." zastavil ho najednou, když se chystal přidat k ostatním.
"Jacku?"
"Dejte mi tam na ni pozor." požádal ho tiše a podíval se mu do očí.
Jacob se podíval dolů na Sam a pak zpět na něj. Tušil, že Jackův vztah k jeho dceři není jen pracovní a i když s tím zrovna nesouhlasil, zájem měli momentálně stejný.
"Spolehněte se."
Jack přikývl a pohledem se vrátil zpět k Sam. Na moment se jejich pohledy uzamkly, než se na něj lehce usmála.
"SG-1, máte zelenou." ozval se Hammondův hlas a vše se dalo do pohybu.
Jakmile všichni prošli, červí díra se uzavřela a rozlehlo se ticho. Jack stál s rukama v kapsách, pozorujíc již neaktivní bránu.
"Jacku, budeme Vás o všem informovat." promluvil na něj Hammond přátelským tónem.
Ale on jen pevně stiskl čelisti, než se otočil a odešel z místnosti, nechávajíc Hammonda beze slova za sebou. Generál si povzdechl, když ho sledoval jak odchází a otočil se na Silera.
"Informujte mě hned, jak se ohlásí."
"Ano, pane."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 katka | E-mail | 24. července 2017 v 22:06 | Reagovat

hezký :-) těším se na další.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama