Už nemohu dál _ část 7.

20. června 2017 v 11:00 | Great_girl
Ráno se Sam probudila a chvíli se rozhlížela po pokoji, než si uvědomila že je v jeho ložnici. Z povlečení mohla ještě cítit jeho vůni a těžce vydechla, když se jí začala vybavovat minulá noc.
Zavřela oči a rozechvěla se při vzpomínce na jeho něžné doteky, horkost jeho těla a pomalu zvedla ruku ke svým rtům, jak na nich ještě cítila jeho vášnivé polibky. Posadila se a kousla se jemně do rtu, když uviděla její roztržené kalhotky na zemi vedle postele. Rozhlédla se kolem a poprvé byla ráda za Jackovu nepořádnost.
Vstala, přešla k židli a oblékla si jeho košili, kterou přes ní nechal přehozenou. Sahala jí skoro do půlky stehen a rukávy pro ni byly dlouhé, ale s chutí se do ní zachumlala, vnímajíc jeho vůni, která se z ní ještě linula.
Vyšla tiše z ložnice do obýváku. Její šaty byly úhledně složené na stolku před gaučem a slyšela Jacka, jak šramotí v kuchyni. Váhavě došla až mezi dveře, kde se překvapeně zastavila. Jack stál u plotny jen v kalhotách, vlasy měl ještě vlhké ze sprchy a připravoval míchaná vajíčka. Opřela se o dveře a s úžasem pozorovala jeho široká záda a svalnaté ruce. Lehce strnula v okamžiku, kdy se najednou otočil a všiml si jí.

"Dobré ráno." promluvil k ní a položil dva talíře na stůl.
"Dobré."
"Kafe?" zeptal se a zvedl konvici z linky za ním.
"Díky." dlaněmi si promnula paže, vyhýbajíc se očnímu kontaktu.
Když viděl, jak je z něho nervózní, na tváři se mu objevil jemný úsměv a odložil konvici na stůl.
"Sluší Ti." poukázal na jeho košili a pomalými kroky se rozešel směrem k ní.
"Já, půjčila jsem si jí. Doufám, že to nevadí. Moje šaty zůstalo tady a …" nedořekla větu a tváře ji zčervenaly při vzpomínce, jak dopadl zbytek jejího prádla.
"Já vím." přikývl, zatímco se zastavil přímo před ní a ona se na něj nervózně podívala. Její tělo ihned reagovalo na jeho blízkost. Cítila jak jí po zádech přejel mráz a nohy se jí rozechvěly. Zvedl ruku a jemně jí prsty přejel po tváři až k bradě, aby si jí přitáhl k polibku. Zavřela oči a jejich rty se na okamžik něžně dotkly.
"To ovšem znamená, že máš na sobě jenom tu košili." řekl tiše zhrublým hlasem oproti jejím ústům.

Znovu otevřela oči a podívala se do těch jeho, když ucítila jeho horkou dlaň, jak pomalu vyhrnuje látku po jejích stehnech nahoru. Přitáhl si její tvář zpět pro další polibek, ale v tom je vyrušil zvonící telefon.
"Přísahám, že jestli nejde alespoň o konec světa, tak někoho zabiju." naštvaně vydechl a sklonil hlavu.
Sam se jeho poznámce zasmála a když od ní odstoupil, zeptala se ho.
"Mohla bych se osprchovat?"
"Jistě. V šuplíku jsou čisté ručníky." přikývl a zvedl ten nepříjemný přístroj ze stolu.
"O'Neill."
Usmála se jeho podrážděnému tónu hlasu, se kterým odpověděl a odešla do koupelny. Jakmile vešla, rozhlédla se po jeho věcech a jemně se dotkla pověšeného ručníku. Pozastavila se nad svým odrazem v zrcadle. Vlasy měla rozcuchané, tváře jemně červené a rty ještě zarudlé od jeho polibků. Opatrně se jich dotkla a zavřela oči. Nikdy ji nenapadlo, že by se její sny jednou staly skutečností. Pomalu rozepla jeho košili, kterou měla na sobě a nechala ji spadnout na zem. Pustila vodu a oddala se osvěžujícímu pocitu horké sprchy.

Po chvíli vylezla, vzala si osušku a znovu se na sebe podívala do zrcadla, zatímco přemýšlela nad tím, co se stane, až se vrátí na základnu. Co předpisy, vždyť je to stále její velící důstojník. Skončí to tak rychle, jako začalo? Zahnala tyhle myšlenky a vyšla z koupelny zpět za ním.

Jack stál zamračený u stolu s jednou rukou v kapse, když ji spatřil jak vešla do obývacího pokoje. Otočil se a překvapeně si ji prohlédl, vlasy měla mokré a jednou rukou kolem sebe držela pouze osušku.
"To byl Daniel. Ozvali se Tok'rové. Za hodinu je porada." naštvaným hlasem ji informoval a hodil telefon zpět na stůl.
Zklamaně vydechla, nečekala že realita se vrátí tak rychle. Netušila, co se stane, až vyjdou ze dveří a vrátí se do ní a proto se rozhodla, že z této chvíle, která je jen jejich, vytěží vše co jde.
"To máme ještě půl hodiny čas." svůdně se na něj usmála a povolila sevření své ruky na ručníku.
Ten jí pomalu sklouzl po těle k zemi a zůstala před ním stát nahá. Jack pevně stiskl čelisti a přimhouřil oči, zatímco si ji od hlavy k patě pomalu prohlédl. Vytáhl ruku z kapsy, beze slova se rozešel směrem k ní a ihned jí políbil, zvedajíc ji do náručí. Objala ho a Jack si jí odnesl zpátky do ložnice.

Po cestě se zastavili u jejího domu, aby se mohla převléknout. Seděl tiše v autě a pozoroval jí, jak zamyká dveře. Pořád nemohl uvěřit tomu, že to vážně udělal. Věděl, že to byla chyba a taky že to silně ovlivní jejich práci. Nechal své city, aby vypluly na povrch a ohrozil tak svou, ale hlavně i její kariéru. Nebude tak těžké to před ostatními skrývat, jako odcházet každý den na misi a nevědět, jestli to není ta poslední.
Vždycky se o ní bál, ale teď po tom všem je to ještě silnější. Dřív nebo později na to stejně přijdou a netušil, co bude dělat pak. Rezignuje? Z myšlenek ho vyrušilo bouchnutí dveří, když nasedla zpět do auta a její úsměv ho ihned ujistil, že to stálo za to.
"V pořádku?" zeptala se ho.
"Jo." odpověděl po chvilce a nastartoval.
Zaparkoval před Cheyennskou horou a oba vystoupili. Přistihla se, jak je nervózní. Byl to den jako každý druhý, ale pro ni to dnes bylo vše jiné. Obešel auto a lehce se dotkl její paže.
"Můžeme?"
Podívala se na něj a s výdechem přikývla. Usmál se a spolu se vydali dovnitř.
"Pane." salutoval vojín u vchodu do výtahu a jen co se zavřely dveře, oba se na sebe podívali.
Cítil její nervozitu a vlastně sám byl dost napjatý, co je dole čeká. Chytil jí za ruku a pevně se jí podíval do očí. Jeho pohled ji uklidňoval, usmála se a stiskla jeho dlaň ve své. Než se dveře opět otevřely, naposledy se na ni podíval a neochotně její ruku zase pustil.
"Kde jste? Za chvíli je porada, Tok'rové právě přišli." ozval se Danielův naléhavý hlas, jakmile vystoupili z výtahu.
"Zdržela jsem se, byla jsem zrovna ve sprše, když… mě plukovník vyzvedl." odpověděla mu a Jack jen přikývl.
Daniel si je oba prohlédl a jen nadzvedl obočí.
"Půjdu se převléct." rychle se na něj usmála a pak se otočila na Jacka. Úsměv jí zmizel z tváře a jen tiše podotkla poslední slovo.
"Pane."
Jack jen mlčky přikývl, Sam se otočila a odcházela do šaten. Daniel ji stále s nadzvednutým obočím pozoroval a pak se podíval zpět na Jacka.
"Co?"
"Nic." rychle odpověděl, zavrtěl hlavou a pokračoval směrem k zasedací místnosti.
Jack si jen povzdechl a pomalu se rozešel do šaten, aby se také převlékl.
Když vešel do zasedací místnosti, všichni včetně Tok'rů už čekali jen na Hammonda.
"Jacobe." pozdravil Samina otce na protější straně stolu a posadil se do křesla vedle ní.
"Jacku, jsem rád že jste zase v pořádku." odpověděl mu Jacob a Jack jen s lehkým úsměvem přikývl.
Vyměnil si se Sam krátký pohled, načež do místnosti vešel i Hammond společně s Fraiserovou.
"Promiňte za zpoždění. Můžeme začít." pronesl zamračeně a posadil se do čela stolu.
"Podařilo se nám zjistit, kdo pravděpodobně stojí za útoky na Tau'ri." promluvila skrz Jacoba Selmak a všichni k němu obrátili pozornost.
"Podle všeho je za tím Ba'al."
"Ba'al je jeden z vládců soustavy." pronesl rychle Daniel.
"Ano. Po zničení Apophise se mu podařilo zabrat část jeho území a sjednotit menší vojsko."
"Menší?" přerušil ho Jack, načež ho Hammond rychle spražil pohledem.
"Podle našeho zvěda mezi jeho Jaffy víme, kde se momentálně nachází. Zdržuje se na malé neobydlené planetě mimo systém vládců soustavy."
"Potřebuje nabrat síly, než se mezi ně vrátí." pokračoval zase Daniel.
Selmak přikývla a do diskuse se vložil konečně i generál.
"Tak proč ale útočí na naše týmy a na Zemi?"
Jacob se podíval na Tok'ru vedle sebe a pak zpět na Hammonda.
"To ještě přesně nevíme."
"Jeho základna je slabě střežena, mohli bychom se nepozorovaně dostat dovnitř a zjistit jeho další kroky." pokračoval za něj druhý Tok'ra sedící vedle.
"Blázníte?!" vyhrkl najednou Jack.
Všichni se k němu otočili, jen Jacob se zdráhal podívat se mu do očí.
"Nevíme proč nás ten chlápek honí po celé galaxii, dokonce zaútočil i na naši základnu a my tam půjdeme mu říct 'Ahoj'?" dodal rozčíleně a stále sledoval Jacoba.
"Něco hledá." vložil se zamyšleně Daniel.
"Co?" otočil se k němu Jack společně s ostatními.
Daniel nadzvedl obočí, jak se probral ze svých myšlenek a narovnal se v křesle.
"Potřebuje něco, co by ho zvýhodnilo mezi ostatními vládci soustavy." pokračoval a Jacob s ostatními Tok'ry se vzpřímili v křeslech.
Jack si toho všiml a znovu se podíval na Jacoba. Tušil, že jim neříká úplně vše.
"Ale co s tím máme společného my?" znovu vyzvídal Hammond.
"Je možné že to co hledá, či alespoň stopa k objevení toho, je tady na Zemi." přidal se Teal'c.
"Právě proto potřebujeme více informací, abychom ho mohli zastavit." odpověděla Selmak rychle a byla patrná lehká nervozita mezi Tok'ry.
"Právě proto nikam nepůjdeme, abychom mu 'To', ať je to cokoli, nenaservírovali na stříbrném podnose." odsekl Jack a zamračeně sledoval Jacobovu tvář, aby zjistil co má popravdě v úmyslu.
"Pokud by se nám podařilo zjistit o co se jedná, mohli bychom to využít nejen proti němu." promluvil Jacob svým hlasem.
"Je to sice riziko, ale základna je slabě hlídaná a společně s Tau'ri máme velkou šanci." přidal se druhý Tok'ra, podporujíc Jacoba.
"Vždyť ani nevíte, co 'To' vlastně jde. Nebo snad ano?" podezřívavě se zeptal Jack.
Jacob se mu na chvíli podíval do očí a pak rychle na Hammonda.
"Ne."
"Souhlasím. Potřebujeme získat podrobnější informace o Ba'lově armádě a jeho dalších úmyslech. SG-1 vyrážíte za dvě hodiny." rozhodl nakonec Hammond a Jacob si s přikývnutím oddechl.
To opět neuniklo Jackovým očím a zamračený chtěl ještě protestovat, když ho ale Hammond zastavil.
"Velení převezme major Carterová, vy plukovníku se mise účastnit nebudete."
"Pane?" špitla překvapeně Sam a zmateně se podívala na Jacka a zpět na něj.
"Generále?" zaraženě se ozval i Jack a při pohledu na něj se ještě víc zamračil.
Ten si jen povzdechl. Čekal, že Jack tu informaci nevezme klidně.
"Bohužel, Váš stav mi ještě nedovoluje povolit Vám návrat do aktivní služby Jacku."
"Cože? Je mi fajn." ihned se podíval směrem k doktorce, ale ta jen zakroutila hlavou.
"Promiňte plukovníku."
"Pane, to nemyslíte vážně!" rozčileně se otočil zpět na generála a vzdorujíc zvýšil hlas, ale Hammond ho znovu přerušil.
"Plukovníku, už je rozhodnuto."
Semknul pevně čelisti a ostatní raději jen tiše přihlíželi.
"Jistě, pane." vztekle odsekl a bez vyčkání na povolení k odchodu prudce vstal a přímo vyrazil ke dveřím.
Sam se, překvapená celou tou situací, dívala za ním, jak rychlou chůzí mizí v chodbě.
"Majore Carterová." probral ji až Hammondův hlas.
"Máte velení. Plukovník O'Neill musel být postaven mimo aktivní službu, vzhledem k jeho zdravotnímu stavu. Odcházíte v 11:00." předal jí informace a s povzdechem se opřel do křesla.
"Ale…" chtěla protestovat, ovšem jakmile spatřila jeho výraz, došlo jí, že také není nadšen ze vzniklé situace. Podívala se ještě na Janet, která raději sklopila pohled ke stolu a nakonec souhlasila.
"Ano, pane."
Přikývl a ukončil poradu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 katka | E-mail | 13. července 2017 v 18:12 | Reagovat

dost dobrý,ale chtělobito pokračování. :-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama