Už nemohu dál _ část 11.

20. června 2017 v 10:03 | Great_girl
"Jacku, jsi v pořádku?" zeptal se ho Daniel, když ho uviděl přicházet.
"Je mi fajn."
Daniel při jeho odpovědi nadzvedl obočí a otočil se směrem ke dveřím, odkud Jack přišel. Sam zrovna vstupovala dovnitř a když uviděl její podobný výraz, došlo mu, že se něco muselo stát.
"Tak tohle bude ještě větší problém, než jsem si myslel." podotknul a znovu se podíval na zoufalého Jacka.
Ten jen mlčky zvedl svoji sklenici a dlouze se napil. Sam mezitím došla ke stolu a s úsměvem se podívala na Daniela s Teal'cem, ale pohledu na Jacka se vyhýbala. Daniel se zkoumavě podíval na oba dva a ihned se chopil slova, aby prolomil nepříjemnou atmosféru. Jack ho ale vůbec nevnímal. Pozoroval každý její pohyb a Sam moc dobře věděla, že jí sleduje. Cítila jeho pohled, jako by jí propaloval kůži. Snažila se působit klidně, ale byla zvyklá pít s vojáky, takže ani třetí pivo ji nepomohlo se uvolnit a nervozita v ní rostla s každou další vteřinou. Rozpačitě se podívala na hodinky, což přivedlo Jacka k myšlence, že chce odejít.
"Spěcháte za nějakým výzkumem?" zeptal se jí najednou chladně.
Ihned se nadechla k odpovědi, ale jakmile se na něj podívala zarazila se. Zvedl k ní pomalu oči a upřeně jí pozoroval, čekajíc na její odpověď. Pronikavost jeho pohledu jí sebrala všechna slova a pomalu se v něm začala znovu utápět.
"Ani ne, pane." odpověděla nakonec a Jack překvapeně nadzvedl obočí.
Čekal od ní úplně jinou odpověď a zkoumavě pozoroval její tvář, jestli to myslí vážně.
"V tom případě Vás můžu pozvat ještě na jedno?" poukázal na pití před ní.
Podívala se na svoji sklenku a jedním rychlým pohybem ji dopila.
"Vlastně bych si radši dala něco silnějšího." znovu zvedla pohled k němu a Jack se jen překvapeně usmál.
"Fajn. Až po Vás."
Společně se zvedli, nechávajíc zaraženého Daniela s Teal'cem za nimi a vydali se k baru.

"Dvě skotské." poručil Jack u baru a hned se otočil k Sam.
"Může být?"
Ta jen s úsměvem přikývla a postavila se k baru vedle něj. Převzal si skleničky s pitím od barmana a jednu jí hned podal.
"Díky pane."
"Jacku." opravil ji a než se stačila nadechnout k odpovědi, výhružně zvedl obočí.
"Jestli to nepůjde jinak, berte to jako rozkaz, majore."
"Sam." zasmála se a na oplátku opravila ona jeho.
Přimhouřil oči a široce se usmál nad svým vítězstvím.
"Sam." zopakoval její jméno a zvedl skleničku, aby si s ní přiťukl.
"Jacku." odpověděla, ale v tu chvíli co to vyslovila, jí přejel mráz po zádech.
Jedno slovo a vše bylo hned jiné. Jakoby všechny překážky a hranice mezi nimi zmizely. Už před ní nestál plukovník O'Neill, její velící důstojník, ale Jack. Muž, který jediným pohledem rozbušil její srdce a zastavil dech. Muž, pro kterého nekontrolovaně ztrácela hlavu. Najednou jí jeho blízkost začala znervózňovat víc, než kdy před tím. Sklonila pohled k baru a pomalu se napila.
"Děkuju Sam." promluvil po chvilce vážným hlasem.
Zaraženě se k němu otočila a nechápavě se na něj podívala.
"Děkuju, že jsi mě tam nenechala."
"To je samozřejmost, udělal by to každý." usmála se a rychle se znovu napila.
Nechtěla se už vracet ke vzpomínce na jeho bledou tvář od krve. Teď byl tady, živý a zdravý, jen kousek od ní.
"Mýlíš se." znovu jí zarazil svou odpovědí a tentokrát k ní přistoupil o krok blíž.
"Dal jsem Ti přímý rozkaz. Každý druhý by odešel, ale ty jsi zůstala. Riskovala jsi vlastní život, aniž by jsi věděla, jestli to přežiju." pokračoval a upřeně se jí přitom díval do očí.
"Udělala bych to kdykoli znovu." odpověděla, ale něco v jeho pohledu jí přimělo dál nezakrývat ten pravý důvod. Nadechla se a konečně to vyslovila.
"Radši bych sama zemřela, než abych Tě tam ztratila." skoro zašeptala, znovu mu vracejíc jeho vlastní slova a Jack jen s povzdechem sklonil hlavu, zavírajíc oči.
"Sam." vydechl a zakroutil při tom hlavou.
Narovnal se a zpříma se jí podíval do očí, načež k ní přikročil ještě blíž a lehce jí objal. Okamžitě ji obklopila jeho mužná vůně a těžce vydechla. Pomalu sklonil hlavu k jejímu kru a Sam se rozechvěle ztrácela v jeho pevném objetí, když ucítila jeho horký dech na své kůži. Jack cítil její napětí a více jí k sobě přitiskl, jakoby to byl poslední okamžik jeho života. Najednou zvedl hlavu a podíval se na ni. Pomalu otevřela oči a jejich pohledy se setkaly. Znovu se k ní sklonil až byly její ústa jen na milimetry vzdáleny od těch jeho, ale tentokrát už nebylo nic, co by ho zastavilo. Pomalu se svými rty dotkl těch jejích a Sam se celá zachvěla, zavírajíc oči. Přerývavě dýchala a její pootevřené rty se chvěly vzrušením. Chvíli jen vstřebával ten silný pocit, než jí znovu opatrně políbil. Už to nemohla déle vydržet, svět se s ní točil, když intenzivněji sevřel její horní ret mezi své. Pevně se chytila jeho košile a polibek mu oplatila, ale v tom se Jack odtáhl a povolil své sevření. Musel teď hned přestat, nebo by ztratil i ten poslední zbytek sebekontroly, který v sobě ještě měl. Těžce oddechoval a zpříma se na ni zadíval. Sam rozechvěle otevřela oči, zorničky měla rozšířené a zrychleně dýchala.
"Co to se mnou děláš." zašeptal zhrublým hlasem, odstoupil od ní a naposledy se jí podíval do očí, než se otočil a odešel z baru ven. Sam ho mlčky sledovala jak odchází a pomalu se vzpamatovávala z návratu do reality.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama