Už nemohu dál _ část 10.

20. června 2017 v 10:00 | Great_girl
Později, už celý tým společně seděl u stolu a dobře se bavili.
"Měli jste vidět jeho výraz." dokončil větu Jack a Sam se začala hlasitě smát.
Teal'c jen pobaveně nadzvedl obočí a otočil se na červeného Daniela, který se už také neubránil smíchu.
"Jacku, nech toho." snažil se bránit, ale věděl, že už to nemá ani smysl.
Jack zvedl svou sklenici, přičemž jeho pohled sklouzl směrem k ní. Když se jejich pohledy spojily její smích se zmírnil. Pomalu se napil, aniž by uhnul očima a ona se začala topit v jejich hloubce.
"Omluvte mě." špitla najednou a rychle se zvedla.
Jak odcházela, tiše ji pozoroval, než znovu sklonil svůj pohled ke stolu a pomalu položil sklenici zpět.

Sam se mezitím snažila uklidnit na toaletě. Podívala se na sebe do zrcadla a uvědomila si, jak na ni jeho přítomnost působí jinak teď, když ho málem ztratila. Každý den riskují, ovšem tohle bylo až moc blízko. Při vzpomínce, kdy ho držela v náručí a krev mu stékala po tváři se jí až zastavuje srdce. Pustila studenou vodu a lehce si opláchla obličej. Znovu se opřela o hrany umyvadla a zhluboka se nadechla. Moc dobře věděla, že už to nebude nikdy stejné jako dřív. Už to nebude tak snadné zapírat.

"Jacku?" vyrušil ho po chvilce Danielův hlas.
"Hm?"
"Ptal jsem se, jestli si dáš ještě?" zasmál se Daniel jeho nepřítomnému výrazu.
Jack se podíval zpět na svou sklenici a rychle dopil.
"Jo. Dojdu tam." přikývl a vstal, přičemž vzal i Danielovu prázdnou sklenku.
Došel k baru, objednal dvě piva a otočil se zpět k jejich stolu. Jeho pohled zamířil k její prázdné židli a povzdechl si. Kývl na barmana, aby to donesl ke stolu a vyrazil ke dveřím. Potřeboval na vzduch, urovnat si myšlenky a hlavně se uklidnit. Takhle to přeci nejde, ví dobře, že to nejde. Prošel dveřmi do chodbičky a mířil ven, když do něj najednou někdo vrazil. Instinktivně tu osobu chytil, aby neupadla a podíval se dolů do její tváře. Nebesky modré oči mu ihned napověděli, koho držel. Sam zrovna vycházela z toalety, když do sebe vrazili.
Ani se nepohnul, držel ji ve svém náručí a upřeně jí hleděl do očí.
"De Ja Vu?" připomněl okamžik, kdy zakopla a rovněž skončila v jeho rukou.
"Promiňte." špitla tichým hlasem, ale chycena v jeho hnědých očích, neustoupila ani o krok.
Nadechl se aby promluvil, ale namísto toho se k ní pomalu sklonil. Srdce se jí rozbušilo silněji a čas jakoby se zastavil s posledními centimetry, které dělily jejich rty, ale v tom Jack zavřel oči a zase se od ní odtáhl. Ztěžka dýchala a mohl cítit jak se celá třese, když k ní znovu zvedl svůj pohled.
"Měli bychom se vrátit dovnitř." uvolnil své sevření a Sam jen tiše přikývla, zatímco se jejich pohledy naposledy uzamkly. S povzdechem přikývl a rezignovaně se otočil zpět ke dveřím.
Sam ho pozorovala jak odchází a bezmoc z jeho očí jí připomněla její vlastní. Zhluboka se nadechla a chvíli ještě pozorovala dveře, v nichž právě Jack zmizel, než se vydala za ním.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama