Už nemohu dál _ část 5.

10. května 2017 v 16:58 | Great_girl
"Konečně." vydechl spokojeně Jack, jakmile se navlékl do civilu.
"Zdravotní dovolená, hm? Co máš v plánu?" zeptal se ho Daniel.
"První co udělám je, že si sednu na gauč, pustím si záznam z NHL a dám si krásně vychlazené pivo." rozplýval se nad tou myšlenkou, jako malé dítě nad sladkostí.
"Chápu." pousmál se Daniel jeho nadšení.
"Přidáš se?" otočil se k němu Jack, ale už předem věděl, co mu odpoví.
"Rád bych Jacku, ale mám…"
"Nějaký strašně důležitý překlady, nad kterýma strávím všechen svůj volný čas." dokončil za něj větu.
Daniel se na chvíli překvapeně zarazil, ale pak se jen pousmál.
"Jo, tak nějak."
"Jdeme." usmál se Jack a poplácal ho po rameni, načež se společně rozešli ze šaten.

Sam s Teal'cem už na ně čekali u výtahu a Jack se zarazil hned, jakmile ji spatřil. V civilu ji viděl už mnohokrát, ale teď vypadala naprosto úžasně, až musel zalapat po dechu. Lehké bílé šaty ke kolenům odhalovaly její krásné dlouhé nohy, ale hlavně ukazovaly to, co uniforma zakrývala. Její dokonalou postavu. Se šedomodrým svetříkem přes ramena z toho vznikla dokonalá kombinace, zdůrazňující hloubku jejích modrých očí, které z části zakrýval pramínek z ofiny. Vlasy měla volně sčesané a její lehce zvýrazněné rty mu podlamovaly kolena.
"Ou, Carterová. Vypadáte skvěle." usmál se když se jeho oči konečně dostali z jejího těla k těm jejím.
"Děkuju pane." usmála se a tváře jí lehce zčervenaly.
"Můžeme?" pobídnul ostatním, když se otevřel výtah.
Všichni nastoupili a Jack se natáhl, aby stiskl tlačítko do nejvyššího patra. Sam v tu chvíli udělala to samé a jejich ruce se náhodně dotkly.
"Promiňte, pane." stáhla tu svou zpět a rozpačitě se na něj podívala.
Stál u ní tak blízko, že když se k ní otočil, díval se jí přímo do tváře. Chvíli jí hleděl do očí, ale pak rychle uhnul pohledem stranou a lehce se otočil směrem k Danielovi, předstírajíc, že poslouchá co říká. Neustoupil však ani o krok a jejich těla se tak letmo dotýkala. Oba mohli vnímat teplo a vůni toho druhého, což v nich vzbuzovalo lehkou nervozitu. Výtah zastavil, dveře se otevřely a Daniel s Teal'cem vystoupili jako první. Jack ještě chvíli stál a znovu se otočil k Sam. Podíval se jí krátce do očí, než konečně udělal krok a rozešli se společně k autu.

"Něco k pití?" zeptal se Daniel jakmile vstoupili do baru.
"Pivo, díky." usmála se Sam, přičemž s Teal'cem vybírala stůl, kam se posadí.
"Půjdu s Tebou." pokynul Jack a rozešli se k baru objednat.
"Tři piva a jednu limonádu."
"A jednu Skotskou." pronesl rázně Jack a hned si usrkl, jakmile mu ji barman podal.
"Jacku?" zvedl Daniel obočí, když viděl jeho výraz.
"Danieli?" odpověděl a snažil se tvářit neutrálně jako vždy.
"Je všechno v pořádku?"
"Jistě." znovu si usrkl a odvrátil od něj svůj pohled.
"Jacku, já… Chtěl jsem se Ti omluvit."
Jack zvedl svůj pohled zpět k němu a mohl vidět provinilost v jeho očích.
"Měl jsem Ti věřit. Kdybych nebyl tak posedlý těmi ruinami, tak…"
"Danieli." přerušil ho.
Podíval se mu zpříma do očí a zakroutil hlavou. Nechtěl, aby si Daniel dával za vinu co se stalo. Oba věděli, že by se nic nezměnilo a nebyla to ničí vina.
"Nemůžeš za to, co se stalo."
Daniel ho chvíli pozoroval, než nakonec přikývl na souhlas a Jack se na něj lehce usmál.
"Co s tím chceš dělat?" zeptal se ho najednou.
"A s čím?" nechápavě zakroutil Jack hlavou.
Daniel se podíval na Sam a pak zpátky na něj. Jack jeho pohled následoval. Bylo pro něj těžké z ní spustit oči normálně, natož teď, když vypadala tak skvěle.
"Nevím o čem mluvíš." stroze odpověděl a rychle dopil ze své sklenky.
"Ale víš a moc dobře."
"Dal jsem jí jasný rozkaz. Zbytečně riskovala." řekl chladně.
"Zase náš starý ostřílený Jack, že? Hlavně neukázat city." popíchnul ho a Jack se ještě víc zamračil.
Daniel se podíval zpět na Sam a jen si povzdechl nad celou situací.
"Když jsi omdlel, nesla Tě sama celou cestu zpět, dokud nepadla vyčerpáním. Neopustila Tě, i když nevěděla, jestli se z toho vůbec dostanete. Bez ní bys tam zemřel Jacku."
Znovu mu tím připomněl ten pocit, že jí vidí naposledy. Zavřel oči a otočil se zpět k baru.
"Já vím." rezignovaně vydechl a sklopil pohled.
Věděl, že před Danielem nemá cenu něco zapírat. Udělal by pro ni to samé, klidně by pro ni zemřel.
"Od chvíle, co jsme se vrátili se od Tebe nehnula jedinou noc, dokud si se neprobral." řekl nakonec a otočil se k odchodu.
Jack se za ním ještě chvíli překvapeně díval, než vzal své pití a následoval ho.

Později, už celý tým společně seděl u stolu a dobře se bavili.
"Měli jste vidět jeho výraz." dokončil větu Jack a Sam se začala hlasitě smát.
Teal'c jen pobaveně nadzvedl obočí a otočil se na červeného Daniela, který se už také neubránil smíchu.
"Jacku, nech toho." snažil se bránit, ale věděl, že už to nemá ani smysl.
Jack zvedl svou sklenici, přičemž jeho pohled sklouzl směrem k ní. Když se jejich pohledy spojily její smích se zmírnil. Pomalu se napil, aniž by uhnul očima a ona se začala topit v jejich hloubce.
"Omluvte mě." špitla najednou a rychle se zvedla.
Jak odcházela, tiše ji pozoroval, než znovu sklonil svůj pohled ke stolu a pomalu položil sklenici zpět.
Sam se mezitím snažila uklidnit na toaletě. Podívala se na sebe do zrcadla a uvědomila si, jak na ni jeho přítomnost působí jinak teď, když ho málem ztratila. Každý den riskují, ovšem tohle bylo až moc blízko. Při vzpomínce, kdy ho držela v náručí a krev mu stékala po tváři se jí až zastavuje srdce. Pustila studenou vodu a lehce si opláchla obličej. Znovu se opřela o hrany umyvadla a zhluboka se nadechla. Moc dobře věděla, že už to nebude nikdy stejné jako dřív. Už to nebude tak snadné zapírat.
"Jacku?" vyrušil ho po chvilce Danielův hlas.
"Hm?"
"Ptal jsem se, jestli si dáš ještě?" zasmál se Daniel jeho nepřítomnému výrazu.
Jack se podíval zpět na svou sklenici a rychle dopil.
"Jo. Dojdu tam." přikývl a vstal, přičemž vzal i Danielovu prázdnou sklenku.
Došel k baru, objednal dvě piva a otočil se zpět k jejich stolu. Jeho pohled zamířil k její prázdné židli a povzdechl si. Kývl na barmana, aby to donesl ke stolu a vyrazil ke dveřím. Potřeboval na vzduch, urovnat si myšlenky a hlavně se uklidnit. Takhle to přeci nejde, ví dobře, že to nejde. Prošel dveřmi do chodbičky a mířil ven, když do něj najednou někdo vrazil. Instinktivně tu osobu chytil, aby neupadla a podíval se dolů do její tváře. Nebesky modré oči mu ihned napověděli, koho držel. Sam zrovna vycházela z toalety, když do sebe vrazili.
Ani se nepohnul, držel ji ve svém náručí a upřeně jí hleděl do očí.
"De Ja Vu?" připomněl okamžik, kdy zakopla a rovněž skončila v jeho rukou.
"Promiňte." špitla tichým hlasem, ale chycena v jeho hnědých očích, neustoupila ani o krok.
Nadechl se aby promluvil, ale namísto toho se k ní pomalu sklonil. Srdce se jí rozbušilo silněji a čas jakoby se zastavil s posledními centimetry, které dělily jejich rty, ale v tom Jack zavřel oči a zase se od ní odtáhl. Ztěžka dýchala a mohl cítit jak se celá třese, když k ní znovu zvedl svůj pohled.
"Měli bychom se vrátit dovnitř." uvolnil své sevření a Sam jen tiše přikývla, zatímco se jejich pohledy naposledy uzamkly. S povzdechem přikývl a rezignovaně se otočil zpět ke dveřím.
Sam ho pozorovala jak odchází a bezmoc z jeho očí jí připomněla její vlastní. Zhluboka se nadechla a chvíli ještě pozorovala dveře, v nichž právě Jack zmizel, než se vydala za ním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama