Už nemohu dál _ část 3

10. dubna 2017 v 8:59 | Great_girl
Iris chránící bránu se otevřela a Teal'c s Danielem proběhli první. Hned za nimi se objevila Sam a postupně i další vojáci. Několik výbojů z tyčové zbraně proletělo mezi nimi, rozbíjejících některé přístroje v místnosti s bránou.
"Zavřít Iris!" vykřikl Hammond a šedá clona se znovu uzavřela, zabraňujíc tak dalším výstřelům projít skrz.
"Doktora! Potřebujeme doktora!!" ozval se Daniel, překřikujíc zvuk, uzavírající se červí díry.
"Co se stalo?!" vyhrkl Hammond, jakmile se k nim prodral davem a uviděl, jak Teal'c pokládá bezvládného Jacka na rampu.
Sam se na něj podívala, její tvář i oblečení byly špinavé od prachu a krve.
"Narazili jsme na Jaffy, pane." odpověděla a než se generál stihl zeptat na cokoli dalšího, Janetin hlas se rozezněl ode dveří.
"Z cesty!!"
Všichni se rozestoupili, aby umožnili zdravotnickému týmu přístup k raněným a Sam neochotně ustoupila od Jacka.
"Plukovník byl zasažen tyčovou zbraní, ztratil mnoho krve…"
"Položte ho sem!" nenechala ji Janet domluvit a ukázala na lehátko.
Sestra mu okamžitě zakryla obličej kyslíkovou maskou a Janet mu zkontrolovala tep.
"Ihned na sál!! Musíme okamžitě zastavit to krvácení. Připravte mi tři dávky krve!!" křičela rozkazy a mizela chodbou spolu s Jackem směrem na ošetřovnu.
Sam je jen šokovaná sledovala a nemohla se ani hnout, vše bylo tak rychlé. Zvedla pomalu ruku, aby se dotkla svých rtů. Cítila na nich stále ještě chuť jeho krve, jak se ho snažila oživovat. Zdravotníci mezitím odváděli další zraněné na ošetřovnu.
"Co se tam sakra stalo?!" vyhrkl znovu generál k ostatním.
"Nevíme kde se tam vzali. Byla jich přesila. Obklíčili nás." koktal jednu informaci přes druhou Daniel.
Generál si jen povzdechl, bylo mu jasné, že dokud se nedozví, co bude s Jackem, víc informací z nich stejně nedostane.
"Hlášení mi podáte později. Ihned se hlaste na ošetřovně."

Sam zvedla hlavu směrem k blížícím se krokům a jen nepatrně se usmála, když uviděla Daniela.
"Sam." přikývl a podal jí kelímek s horkou kávou.
"Děkuju." vděčně si ho od něj vzala a opatrně usrkla.
Jakmile zjistila, že není natolik horká, aby se spálila, napila se víc.
Daniel si mlčky přisunul židli a posadil se vedle ní. Vteřiny se tiše vlekly do dlouhých minut. Dvě hodiny. Tak dlouho už byl Jack na operačním sále. Tak dlouho, aniž by měli jakékoli informace, ať už dobré nebo špatné. Hammond jim už před hodinou rozkázal si odpočinout, ale Sam odmítala odejít.
"Jack bude v pořádku. Janet dělá vše co může." promluvil najednou Daniel, ale jeho hlas zněl, jakoby tím chtěl ujistit sebe stejně tak jako ji.
Sam dopila poslední lok své kávy a s tichým přikývnutím zmačkala plastový kelímek v dlani. Znovu se rozhostilo nepříjemné ticho, dokud se neozval Teal'cův hlas, když vstoupil do místnosti.
"Majore Carterová, doktore Jacksone."
Zastavil se před nimi, rozhlížejíc se po místnosti a Sam jen s povzdechem znovu sklopila pohled k podlaze.
"Ještě neskončili?"
"Ne. Je pořád tam." odpověděl mu Daniel.
V ten moment se ozval zvuk vysokých podpatků, jak se k nim Janet přibližovala. Sam se ihned zvedla a s očekáváním se na ni podívala.
"Plukovník je po operaci." pronesla se snahou se usmát, aby je povzbudila.
"A?" nervózně se zeptal Daniel, přičemž se krátce otočil směrem k Sam, její tvář byla bledá a nečitelná.
"Je v kómatu. Dostal zásah přímo pod levou lopatku. Došlo k rozsáhlému zranění. Má poraněná čtyři žebra, a levou plíci. Díky Bohu nedošlo k zasažení dalších důležitých orgánů. Ale ztratil příliš mnoho krve."
"Přežije?" přerušila ji Sam.
Janet si jen povzdechla.
"Udělali jsme co jsme mohli. Teď musíme čekat."
Bylo to dost vážné natolik, že musela informovat Hammonda. Ale při pohledu do jejich tváří jí bylo jasné, že už to vědí, aniž by musela něco dalšího říkat.
"Můžeme ho vidět?" zeptal se Daniel.
Jen přikývla, nebyl důvod proč by nemohli. Sam se ihned rozeběhla ke dveřím, následována Teal'cem a Daniel se na doktorku děkovně usmál, než se k nim přidal. Janet je sledovala se smutným povzdechem, musela jít generálovi podat hlášení. Hlášení, které podávala velmi nerada.

Jakmile se ujistili, že je Jack na živu a doktorka jim nakázala spánek, postupně se rozešli do svých pokojů. Ani ne po půl hodině se Sam ale vrátila na ošetřovnu, přisunula si židli vedle Jacka a unaveně si promnula oči. Nemohla spát. Kdykoli zavřela oči, vracel se jí obraz Jacka padajícího k zemi, se zkrvavenou vestou, ze které se ještě kouřilo od zásahu výbojem z tyčové zbraně. Zamračila se, potlačujíc slzy, když se na něj podívala. Jeho hrudník se pomalu zvedal a klesal, jak s podporou dýchal a do ticha pípající přístroje, na které byl připojen ji ujišťovaly, že je na živu. Ostrý zvuk podpatků jí znovu oznámil Janetin příchod a pomalu se na ni podívala.
"Jsi v pořádku?" zeptala se Janet, když k ní přešla blíž.
"Je mi fajn."
Přikývla a pohledem sklouzla k Jackově bledé tváři. Chvíli byly tiše, než Sam znovu promluvila.
"Myslíš, že se probere?"
Janet se unaveně rozhlédla po monitorech kolem postele a zpět na Sam.
"Ano, doufám, že ano." povzdechla si, odsunujíc doktorku do pozadí a promluvila spíše jako přítelkyně.
"Plukovník je silný Sam, zvládne to." snažila se jí uklidnit, přičemž jí položila ruku na rameno.
Jen přikývla, hlavu sklonila k zemi s lehkým posmrknutím a znovu sevřela víčka, aby zatlačila slzy.

"Plukovníkův stav je nyní stabilizovaný. Je připojen na dýchací přístroje, silná ztráta krve se pomalu kompenzuje transfúzemi, ale spíš mě trápí sekundární infekce v ráně. Nasadili jsme dávky antibiotik, v tuhle chvíli víc udělat nemohu." informovala Janet o jeho stavu Hammonda.
Generál děkovně přikývl a otočil se k Danielovi.
"Přeložil jsem část písma na desce. Vypadá to, že tuto planetu kdysi vlastnili Goa'uldi. Bylo to zřejmě obřadní místo, kde si vybírali hostitele pro další symbionty. Podle písma místní obyvatelé dříve uctívali 'Noční bytosti'. Pravděpodobně jiná rasa, která je navštěvovala a pomáhala jim s rozvojem. To bylo dlouho před příchodem 'Bohů.' "
"Co se stalo?" zvědavě se zeptal.
"Zřejmě zde došlo k rebelii a následně i ke vzpouře. Místo je již dlouhou dobu zcela opuštěné, takže buďto všichni odešli bránou jinam, nebo…"
"Nebo je všechny popravili." dokončil za něj větu Teal'c.
Daniel jen přikývl na souhlas.
"Pokud, jak říkáte doktore, je tato planeta neobydlená, tak kde se tedy vzaly ty Jaffské hlídky?!"
"Museli o nás vědět." namísto Daniela mu odpověděl Teal'c.
"Myslíte, že zde máme špeha?" zvedl překvapeně obočí generál.
"Odkud vlastně máme tuhle adresu?" zeptal se Daniel.
"Asi si budeme muset vážně promluvit s Tok'ry." narovnal se najednou Hammond ve svém křesle a zamračil se.
Sam celý rozhovor vnímala jen z dálky. Tiše seděla, nepřítomně hleděla do stolu a v mysli se jí vracela vzpomínka, jak Jack pomalu umírá v jejím náručí. Vyrušilo ji až když se Hammond zvedl z křesla a ukončil poradu. Automaticky vstala na pozdrav a chtěla odejít, když jí ale jeho hlas zastavil.
"Majore?"
S hlubokým nádechem se k němu otočila. Tvář měla bledou, pod očima velké hnědé kruhy a oči zarudlé od slz. Pořádně nespala od té doby co se vrátili. Až ho bodlo u srdce, když ji takhle viděl.
"Majore, měla byste si odpočinout." promluvil starostlivě i když už předem znal její odpověď.
"Jsem v pořádku, pane."
"Sam." nadechl se, měníc tón jeho hlasu, než pokračoval.
"Vím, jak moc pro Vás plukovník O'Neill znamená. Pro nás všechny je to těžká situace."
Svraštila obočí a pevně sevřela čelisti, snažíc se nedát najevo své zoufalství. V jejích očích to ovšem mohl vidět jasně. Věděl, že vztah mezi nimi není pouze čistě pracovní, alespoň co se jejich citů týkalo. Chtěl ještě promluvit, ale nakonec jen tiše vydechl, věnujíc jí pohled, který vypověděl za vše. Sam pochopila i beze slov, co se jí snažil říct. I on sám nechtěl dát najevo, jak hluboce ho to zasáhlo.
"Smím odejít, pane?"
Jen přikývl. Věděl dobře, kam má namířeno a v tuhle chvíli by ji ničím nezastavil.
Několik dní uběhlo beze změny. Všechen volný čas trávila u jeho lůžka a čekala, na jakoukoli známku, že je opět při vědomí. Bylo brzy ráno a Sam znovu usnula na židli s hlavou položenou vedle něj.
Pronikavý zvuk přístrojů kolem se mu zarýval do uší a chtěl otevřít oči, ale připadalo mu, jako by měl víčka z olova. Tlumené světlo se mu ihned bolestivě rozpilo a oči zase rychle zavřel. Snažil se pohnout a jediné co cítil, byla něčí dlaň v té jeho.
Ucítila jemný stisk a škubla sebou. Pomalu otevřela oči a zvedla hlavu. Nevěděla, jestli se jí to jen nezdálo a rychle zkontrolovala všechny monitory u jeho postele.
"Pane?" tiše promluvila, ale bez reakce.
Jakmile však Jack uslyšel její hlas, věděl že je doma. Chtěl jí odpovědět, ale neměl už sílu ani znovu otevřít oči.
"Mimozemská aktivace!" rozeznělo se základnou a Sam sebou trhla.
"Zdravotnický tým do prostoru brány!"
Znovu rychle zkontrolovala Jacka a jakmile spatřila Janet běžící chodbou k místnosti s bránou, ihned se k ní přidala.
"Co se stalo?" vyhrkla okamžitě na generála v řídící místnosti a shlédla dolů k bráně, kde už zdravotníci ošetřovali raněné.
Společně seběhli dolů k veliteli SG-11, která ten den odešla na minerální průzkumnou misi na P4B-698.
"Vešli jsme jim přímo do pasti, pane. Museli tam na nás už čekat. Bylo jich strašně moc a odřízli nás od brány. Sotva se nám podařilo projít zpět, ale Brown se Stevensonem to dostali." udýchaný popsal situaci a generál jen přikývl.
"Hlavně že jste zpátky, majore. Hlaste se na ošetřovně."
"Pane?" otočila se překvapeně na Hammonda Sam.
"Tohle se mi přestává líbit. To je už druhý incident od vašeho návratu." zamračil se a podíval se na neaktivní bránu.
"Do odvolání ruším všechny plánované mise."
Sam přikývla na souhlas, když se opět rozezněl alarm.
"Neplánovaná mimozemská aktivace!"
Hammond se Sam se překvapeně otočili k bráně v momentě, kdy se aktivovala červí díra.
"Kód SG-3." ozval se Siler.
"Pane, SG-3 mají být mimo Zemi až do konce týdne." otočila se na něj rychle Sam s výstrahou v hlase, ale v tom ji přehlušil hlasitý výboj z tyčové zbraně, který právě proletěl horizontem do místnosti a roztříštil se o zeď vedle nich.
"Zavřete Iris!!" vykřikl Hammond a oba se ihned přikrčili k zemi, zatímco se ozvaly další dva výstřely.
Iris se uzavřela, zabraňujíc tak dalším výbojům projít skrz a hned na to se ozvala řada nárazů, jak se Jaffové snažili projít.
"Jste v pořádku pane?" zeptala se ho Sam, když se pomalu zvedali ze země.
Generál jen přikývl a podíval se na Iris v momentě, kdy se deaktivovala červí díra.
"Musíme zjistit, co se tady sakra děje!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama