Už nemohu dál _ část 5.

10. dubna 2017 v 8:59 | Great_girl
Iris chránící bránu se otevřela a Teal'c s Danielem proběhli první. Hned za nimi se objevila Sam a postupně i další vojáci. Několik výbojů z tyčové zbraně proletělo mezi nimi, rozbíjejících některé přístroje v místnosti s bránou.
"Zavřít Iris!" vykřikl Hammond a šedá clona se znovu uzavřela, zabraňujíc tak dalším výstřelům projít skrz.
"Doktora! Potřebujeme doktora!!" ozval se Daniel, překřikujíc zvuk, uzavírající se červí díry.
"Co se stalo?!" vyhrkl Hammond, jakmile se k nim prodral davem a uviděl, jak Teal'c pokládá bezvládného Jacka na rampu.
Sam se na něj podívala, její tvář i oblečení byly špinavé od prachu a krve.
"Narazili jsme na Jaffy, pane." odpověděla a než se generál stihl zeptat na cokoli dalšího, Janetin hlas se rozezněl ode dveří.
"Z cesty!!"
Všichni se rozestoupili, aby umožnili zdravotnickému týmu přístup k raněným a Sam neochotně ustoupila od Jacka.
"Plukovník byl zasažen tyčovou zbraní, ztratil mnoho krve…"
"Položte ho sem!" nenechala ji Janet domluvit a ukázala na lehátko.
Sestra mu okamžitě zakryla obličej kyslíkovou maskou a Janet mu zkontrolovala tep.
"Ihned na sál!! Musíme okamžitě zastavit to krvácení. Připravte mi tři dávky krve!!" křičela rozkazy a mizela chodbou spolu s Jackem směrem na ošetřovnu.
Sam je jen šokovaná sledovala a nemohla se ani hnout, vše bylo tak rychlé. Zvedla pomalu ruku, aby se dotkla svých rtů. Cítila na nich stále ještě chuť jeho krve, jak se ho snažila oživovat. Zdravotníci mezitím odváděli další zraněné na ošetřovnu.
"Co se tam sakra stalo?!" vyhrkl znovu generál k ostatním.
"Nevíme kde se tam vzali. Byla jich přesila. Obklíčili nás." koktal jednu informaci přes druhou Daniel.
Generál si jen povzdechl, bylo mu jasné, že dokud se nedozví, co bude s Jackem, víc informací z nich stejně nedostane.
"Hlášení mi podáte později. Ihned se hlaste na ošetřovně."

Sam zvedla hlavu směrem k blížícím se krokům a jen nepatrně se usmála, když uviděla Daniela.
"Sam." přikývl a podal jí kelímek s horkou kávou.
"Děkuju." vděčně si ho od něj vzala a opatrně usrkla.
Jakmile zjistila, že není natolik horká, aby se spálila, napila se víc.
Daniel si mlčky přisunul židli a posadil se vedle ní. Vteřiny se tiše vlekly do dlouhých minut. Dvě hodiny. Tak dlouho už byl Jack na operačním sále. Tak dlouho, aniž by měli jakékoli informace, ať už dobré nebo špatné. Hammond jim už před hodinou rozkázal si odpočinout, ale Sam odmítala odejít.
"Jack bude v pořádku. Janet dělá vše co může." promluvil najednou Daniel, ale jeho hlas zněl, jakoby tím chtěl ujistit sebe stejně tak jako ji.
Sam dopila poslední lok své kávy a s tichým přikývnutím zmačkala plastový kelímek v dlani. Znovu se rozhostilo nepříjemné ticho, dokud se neozval Teal'cův hlas, když vstoupil do místnosti.
"Majore Carterová, doktore Jacksone."
Zastavil se před nimi, rozhlížejíc se po místnosti a Sam jen s povzdechem znovu sklopila pohled k podlaze.
"Ještě neskončili?"
"Ne. Je pořád tam." odpověděl mu Daniel.
V ten moment se ozval zvuk vysokých podpatků, jak se k nim Janet přibližovala. Sam se ihned zvedla a s očekáváním se na ni podívala.
"Plukovník je po operaci." pronesla se snahou se usmát, aby je povzbudila.
"A?" nervózně se zeptal Daniel, přičemž se krátce otočil směrem k Sam, její tvář byla bledá a nečitelná.
"Je v kómatu. Dostal zásah přímo pod levou lopatku. Došlo k rozsáhlému zranění. Má poraněná čtyři žebra, a levou plíci. Díky Bohu nedošlo k zasažení dalších důležitých orgánů. Ale ztratil příliš mnoho krve."
"Přežije?" přerušila ji Sam.
Janet si jen povzdechla.
"Udělali jsme co jsme mohli. Teď musíme čekat."
Bylo to dost vážné natolik, že musela informovat Hammonda. Ale při pohledu do jejich tváří jí bylo jasné, že už to vědí, aniž by musela něco dalšího říkat.
"Můžeme ho vidět?" zeptal se Daniel.
Jen přikývla, nebyl důvod proč by nemohli. Sam se ihned rozeběhla ke dveřím, následována Teal'cem a Daniel se na doktorku děkovně usmál, než se k nim přidal. Janet je sledovala se smutným povzdechem, musela jít generálovi podat hlášení. Hlášení, které podávala velmi nerada.

Jakmile se ujistili, že je Jack na živu a doktorka jim nakázala spánek, postupně se rozešli do svých pokojů. Ani ne po půl hodině se Sam ale vrátila na ošetřovnu, přisunula si židli vedle Jacka a unaveně si promnula oči. Nemohla spát. Kdykoli zavřela oči, vracel se jí obraz Jacka padajícího k zemi, se zkrvavenou vestou, ze které se ještě kouřilo od zásahu výbojem z tyčové zbraně. Zamračila se, potlačujíc slzy, když se na něj podívala. Jeho hrudník se pomalu zvedal a klesal, jak s podporou dýchal a do ticha pípající přístroje, na které byl připojen ji ujišťovaly, že je na živu. Ostrý zvuk podpatků jí znovu oznámil Janetin příchod a pomalu se na ni podívala.
"Jsi v pořádku?" zeptala se Janet, když k ní přešla blíž.
"Je mi fajn."
Přikývla a pohledem sklouzla k Jackově bledé tváři. Chvíli byly tiše, než Sam znovu promluvila.
"Myslíš, že se probere?"
Janet se unaveně rozhlédla po monitorech kolem postele a zpět na Sam.
"Ano, doufám, že ano." povzdechla si, odsunujíc doktorku do pozadí a promluvila spíše jako přítelkyně.
"Plukovník je silný Sam, zvládne to." snažila se jí uklidnit, přičemž jí položila ruku na rameno.
Jen přikývla, hlavu sklonila k zemi s lehkým posmrknutím a znovu sevřela víčka, aby zatlačila slzy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama