Už nemohu dál _ část 1.

7. dubna 2017 v 14:25 | Great_girl
Žánr: romance/drama
Hodnocení: dospělí/18+
Stav: rozepsané
Délka: dlouhá
Časová osa: po IV. - V. sérii

Celý tým čekal v zasedačce na začátek porady ohledně další průzkumné mise. Jakmile se objevil Hammond, Daniel sklapl své desky a přešel ke svému místu.
"Generále." pozdravil ho Jack a Hammond si sedl do čela stolu.
"Doktore Jacksone, můžete?" vybídl Daniela, který ihned vstal a jal se přednést své objevy.
Sam si zrovna pročítala záznamy z průzkumu, když zvedla oči a všimla si, že ji Jack pozoruje. Seděl ve svém křesle, pravou rukou si podpíral bradu, přičemž ukazováček mu mířil ke spánku a zbylé prsty z části překrývaly jeho rty. V tom Daniel zhasl světla a na plátně vedle něj se objevily fotky ruin, zachycených průzkumným letadlem. Odvrátila svůj pohled na plátno, ale myšlenky ji stále zaváděly zpět k němu. Znovu se na něj podívala, ale ani se nepohnul. Jeho tvář mu osvětlovaly jen měnící se snímky z promítače a stále ji upřeně sledoval. Snažila se soustředit na průběh porady, ale jeho pronikavý pohled už jí to nedovolil. Nervózně se rozhlédla po ostatních, ale všichni sledovali Danielův výklad. Všichni kromě Jacka. Najednou se opět rozsvítila světla a Sam rychle sklonila pohled ke svým deskám na stole před ní.
"Děkuji doktore. Za hodinu vyrážíte. SG-6 půjde s vámi jako podpora." otočil se generál na Jacka a ten jen přikývl na souhlas.
Znovu se na něj podívala, aby zjistila, že jeho oči jí opět sledovaly. Zavřela své desky a nervózně si odkašlala, než se zvedla a odešla spolu s ostatními z místnosti. Jack se za ní ještě chvíli díval dokud nezmizela v chodbě.

Došla do své laboratoře, desky přímo hodila na stůl a opřela se o něj dlaněmi. Svěsila hlavu a ztěžka si povzdechla. Snažila se, tak moc se snažila, ale nešlo to. Sice si po vzájemném vyznáni slíbili, že jejich city neopustí onu místnost a od té doby se k tomu také už nikdy nevrátili, ale nemohla v sobě jen tak pohřbít co cítila. Ne v jeho blízkosti. Jeho čokoládové oči jí to nikdy nedovolí. Zavřela oči a s hlubokým nádechem zaklonila hlavu. Narovnala se a pomalu vydechla, snažila se v sobě uklidnit rozvířené emoce a myšlenky, než se vydala směrem do šaten, aby se připravila. Byla ráda, že od porady se už s Jackem nepotkala, pomohlo jí to se uvolnit a za hodinu už stála v prostoru brány spolu s SG-6. Zrovna si kontrolovala výstroj, když se objevil natěšený Daniel a horlivě vysvětloval pravděpodobný význam rozložení ruin méně nadšenému Teal'covi vedle něj. Pousmála se nad jeho nadšením, ale úsměv z její tváře v okamžiku zmizel, když se ve dveřích objevil Jack. Pevný a rázný krok, silné paže, sevřené čelisti zdůrazňující rysy jeho tváře a ty nejhlubší hnědé oči, jaké kdy viděla, skryté pod černým kšiltem jeho čepice. Ihned ucítila napětí v celém těle, jakmile se jejich pohledy setkaly. Obočí měl lehce svraštělé a zpříma se jí díval do očí, dokud se nezastavil u velitele SG-6, stojícího před ní.
"Plukovníku." zasalutoval major Johnson a on konečně odtrhl svůj pohled od jejího.
Rychle se podívala jiným směrem, aby se vzpamatovala.
"Máte zelenou." ozval se Hammondův hlas z intercomu a všichni postupně začali procházet horizontem. Chvíli zamyšleně sledovala mihotající se hladinu, než ji vyrušila něčí přítomnost těsně vedle ní.
"Až po Vás, Carterová." probral jí známý hlas.
Zvedla k němu oči a jemně se usmála, načež společně prošli.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama